RaR Velikonoční puťák na Slovensko na Malou Fatru
Stručný bodový zápisek hlavních událostí:
1) Jeli jsme v obvyklém puťákovém počtu lidí, tj. cca 5% členů kmene – Já, Emco, Lískulka + Vojta.
2) Zajímavá byla epizodka s Mišákem, který měl jet, ale když se v den odjezdu dozvěděl, že se tam jede busem a ne vlakem, tak se rozhodl nejet?!
3) Ještě zajímavější je epizodka s druhým Pardubákem, jehož jméno jsem zapomněl, který se k nám měl připojit později s tím, že nás dožene. No všechny informace šly přes FB a on nebyl v té skupině. Vše mu měl říct Mišák, a ten nejel a vykašlal se na něj. Takže tenhle týpek, vybaven informací, že se jede na „Malou Fatru“, odjel druhý den po nás skutečně na Malou Fatru, měl to 50:50, bohužel štěstěna nebyla na jeho straně, takže si tipnul špatně a dorazil právě na opačný konec Malé Fatry, než kde jsme začínali… Pak nás nějako kontaktoval a sešli jsme se až druhý den večer na chatě, odkud jsme šli na nádraží tou samou cestou, po které den předtím přišel – smolík no…
4) Vzal jsem si s sebou poprvé v životě nakrájenou zeleninu… a k ní jsem přihodil 3 natvrdo vařená oloupená vejce – to vážně nedělejte. Mezi tou krájenou mrkví, kedlubnou a ředkvičkami se ta vajíčka rozšmelcovala na kaši a všechno se v tom hezky obalilo…
5) Medvěda jsme neviděli, ani jeho stopy nebo hovínka L Viděli jsme mloka, nějaký invazivní jeleny siku (nebo jak se ty bělozadkový jmenují) a bohužel jednoho dotěrného psa.
6) PES – poslední den s Lískulkou jsme šli sólo a přifařil se k nám čokl a pořád šel s námi. A nevadilo mu vystoupit 600 výškových metrů, ani jít cca 10km, ani přečkat chumelenici, ani se dotrousit do úplně jiné vesnice. Hlavně se nás (Lískulky) držel jak klíště, pořád si k ní sedal/lehal. Při průchodu vesnicí pobíhal po silnici, vbíhal pod auta, chodil ke psům, kteří ho chtěli roztrhat, a všichni z toho vinili nás jakožto majitele psa…
7) Policie – A pak přišla spása – ve slepé uličce v zapadlé vesničce jede v o víkendu policie? Tu nám seslala samotný osud, aspoň jsme si to mysleli. Tak je zastavíme a vše jim řekněme o tom psovi a co máme dělat a ať s tím něco udělají. Tak obratem proběhl kontra výslech, co jsme mu dávali za jídlo? Co jsme na něj volali? Čím jsme ho lákali, že šel za námi? - Váženě NIC! (DEMENTI!). Řešení policistů znělo vskutku (i)legálně: Hmm… tak si ho nechte! (?! se posrali?!) - To ale vážně nechceme si ho nechat (DEMENTI). Tak jsme se dozvěděli, že oni jsou státní police, oni toto neřeší, nemají k tomu prostředky, vybavení a bla, bla. - A kdo to řeší? – Městská policie! - No tak jí zavolejte ne? - Ale on je víkend, to funguje jen služebna v Martinci – A? - Tak my vám na ně dáme číslo a zavolejte si tam sami, my jedeme – To jste vážně moc hodní, díky za pomoc (TY VOLE, ŽE BYSTE JIM TAM ZAVOLAL TŘEBA SAMI A NĚJAKO TO ŘEŠILI? HLAVNĚ ŽE JSTE SI OKOPČILI TEN ČESKÝ SLOGAN POMÁHAT A CHRÁNIT CO?! TEDA POMAHAŤ A CHRÁNIŤ…). Každopádně nás opětovně ujišťují, tak pokud to někdo může řešit, tak rozhodně ne oni...
8) Městská policie – voláme na policie, průběh událostí je podobný, tak ve stručnosti: určitě si za to můžete sami, protože jste mu něco dávali, ne, nemůžeme Vám pomoci, ano máme auto s kotcem pro převoz psů, ale ne, nemůžeme, protože tisíc a jedna výmluva, maximálně můžete toho psa dovést do 15km vzdáleného Matince na místo XY - To jako fakt nedáváme, jsme tu turistu a vracíme se zpět do CŘ. - Tak tam toho psa nechte - Ale on tady vbíhá pod auta a tak – Nojono…
9) Počasí – žádný vedra, takový pošmurno, ale nepršelo, takže ok. Nahoře byl ještě sníh, což bylo super. Jak to tálo, tak to teklo do údolí v takových vodopádech, potůčkách – fakt hezký, v létě by to bylo všechno vyschlé.
10) Cesta – tam jsme jeli busem za 300,- Kč, odjezd o půlnoci příjezd ráno. Zpět jsme jeli nočním vlakem za víc jak 600 včetně slevy – to chce pro příště nějako pořešit. Každopádně přechod by šel udělat i přes víkend – V pátek večer odjed, celou So a Ne chodit a přes noc v Po ráno přijet do ČR.
11) Velikonoční prašánek - Druhou noc jsme spali na zeleném plácku před rolbami. V noci pršelo, bubnovalo to do stanu o sto šest. Pak se v noci probudím a přišlo, že se ten stan nějako zmenšil, minimálně jsem měl tropiko napláclé na ksichtu, tak do toho prásknu a něco sjede po stanu dolů. Rozsvítím čelovku, šťouchnu do stanu a urve se další kra. Ono nepršelo – on intenzivně sněžil těžký mokrý sníh a slušně nás zasypal. Tak jsem oplácal celý stan, poslal škodolibou SMS do vedlejší stanu a šel spát.
12) Vedlejší sta ve složení Emco, Lískulka, Vojta měli půjčený nové střediskové stany z Decathlonu značky Quencha (nebo něco podobně čínsky znějícího), o čemž jistá osoba prohlásila, že ten stan má taky, a používá ho jen na pláž proti sluníčku... Řeknu to takhle: za 4000,- Kč jsme koupili 2 stany pro 3lidi a 2 stany pro 2 lidi, což vypovídá o všem, tak co byste chtěli. Už po první noci trochu brblali, že ten stan není ono… a teď při té představě, jak se jim ta Quenchua bortí pod tíhou toho těžkého stěnu, a když navíc slyším, že se tam hrabu a něco řeší, jsem si prostě nemohl odpustit SMS ve 3 ráno: „Tak co Quenchua?“. Sice se zkroutily nějaké tyčky, ale pak se narovnaly, tak snad dobrý.
13) Přešli jsme hlavní hřebenovku Malý Fatry a byl to hezký – doporučuju. V klidu se to přejde za dva dny. Třetí den jsme si museli již už po hranici. Všechno po krásných turistických cestách v přírodě, občas žebříky a ocelový lana, žádný asfalt, pěkný kopečky, v dubnu ještě dost sněhu na vršcích..
14) Horské chajdy fungovaly – spali jsme u nich obě noci, dali si halušky, tamější pivko, pohodka.
15) Dík patří Lískulce za organizaci. Nemusíte se bát s námi vyrazit, nožičky vám neupadnou.
Přeceda
