RaR akce – výsadek - 28. 11. 2014

Přecedova stručná satira popisující výsadek kmene R&R ORTEL v listopadu 2014

Jsem línej člověk, takže vynechám zdlouhavý popis všeho, co tomu předcházelo, byť i to by bylo zajímavé a zábavné, a přejdu rovnou k samotnému výsadku, který se konal v jeden páteční večer v listopadu 2014 se srazem v Holicích (výsadek = skupina lidí se autem doveze v noci do neznámého bodu X a mají se dostat zpět do Y - zjednodušeně).

Akci měly organizovat sestry Formánkovic, ale Tasmík na poslední chvíli sourozenecky hodila ségru Marťu přes palubu a nechala jí v tom plavat samotnou (což proto toho, kdo má sourozence, není až zas tak nepochopitelné). Takže ve 22h jsem dorazil ke klubovnám, kde už byla Marťa a další 2 jediní účastníci - Papi a Janek. Jelikož osazenstvo bylo "zkušené", byl přislíben trochu drsnější výsadek, a čekali jsme proto aspoň 30 km nějakým krutopřísným neznámým terénem... A tak nám byly zavázány oči, nasedli jsme si k Martě do auta a vyjeli jsme. Na cestu jsme sice (naštěstí) neviděli, ale i tak se stalo hlavními tématy cesty "žena za volantem", "Marťa řidička", "Auto - půjčit ženám či Soníkovi, ano či ne?". Po zhruba půl hodině jsme zastavili, vylezli, vyfásli jsme mapu, kompas a foťák (s úkolem, abychom natočili motivační video a zdokumentovali cestu). Marťa se s námi rozloučila konstatováním, jak je ráda, že s sebou nemáme žádný alkohol a přidala k tomu poučení, jak je škodlivé pít alkohol v zimě - mírně překvapeně jsme vše odkývali. Marťa odjela. Janek obratem zahájil strastiplnou cestu tím, že vyndal placatku, což nebylo nijak překvapující... Překvapující bylo zjištění, že v placatce má joinťák... Následná debata nad určením pozice probíhala zhruba následovně:

Papi: "Těch 5 raterdérů za sebou, co jsme přejížděli teď na konci, to je mi povědomý... takhle to je jenom na jedné cestě u Bělečka..."

Janek: "Hmm, taky je mi to tu povědomý, támhle ten les a tak... támhle si myslím, že je závora, tudy jsme šli před rokem na tu výpravu."

Já: "Hele to nééé, to je blbost - přece by nás nevysadila u Bělečka! Vždyť u Bělečka byla roverská výprava před rokem! Marťa na té výpravě byla, a tak ví, že jsme na ní byli i my všichni, přeci by nás nevysadila necelých 15km od Holic..."

Tak jsme šli směrem, kterým Marťa odjela autem, a to už jsme se blížili k vesnici a už i mně byla velmi povědomá ta jedna specifická křižovatka na jejím konci..." ... No my jsme snad fakt u Bělečka..."

"Hmmm..."

"Hmmm..."

Tak jsme ještě vytáhli na kraji vesnice mapu, poprvé a naposledy ji zorientovali podle buzoly, podle bodů si potvrdili pozici "Bělečko" a tím de facto výsadek skončil a začala noční procházka lesem z Bělečka do Holic. Na cestu jsme dostali mapu, kde byly zakresleny 2 check-pointy, které jsme cestou museli navštívit a něco v jejich blízkosti najít dle nápovědy ze SMS - první checkpoint jsme po pár kilometrech bez problémů našli a byla to cedule zákazu vjezdu. Hledání "čehosi" začalo... a hledali jsme, hledali, hledali, hledali, hledali, hledali, hledali, znovu hledali tam, kde už jsme před tím 3x hledali, a hledali....

Když už jsme hledáním strávili času, kolik zabere průměrné hodnocení kvality oddílu, během níž jsme pročesali kružnici o průměru jícnu Etny, prohledali vše od kořínků po koruny stromů a vypláceli na to tisíce mAH již pozvolna skomírajících baterek, a jediné, co jsme našli, byla prázdná eurofólie a hrst odpadků, tak už jsme hold rezignovaně a potupně zavolali Marťě, že to fakt nemůžeme najít, protože co kdyby to zrovinka bylo něco důležitého (a drahého) žejo...

Marťa se nás ospalým hlasem zeptala, kde jsme. Takže jsem ji jasně popsal křižovatku, kde začíná modrá turistická značka vedle té zelené a bla bla bla... Bylo ticho... Ptal jsem, co to má vlastně být - prý že čokoláda (tipovali jsme sušenky), a ptám se teda, kde to jako je? "Hmm... hele fakt se asi omlouvám, ale asi jsem to blbě zakreslila na mapu, je to asi až na tom druhém bodě na mapě..." - "CO?!" - "Fakt sorry, asi jsem to dala blbě no..." - "V pohodě, nic se neděje... (Grrrrrrrr) ... a ta druhá věc, co má být na tom druhém checkpointu, ta je teda kde?" - "No, ta není na mapě asi teda zakreslená vůbec... - "Aha - senza...".

No takže jsme se zvedli a šli jsme zvesela dá. Papi nás po paměti navigoval na další checkpoint u křižovatky, kde jsme již čokoládu našli asi za 8s (studentská pečeť s příchutí... eeee... ovoce, kdyby to někoho zajímalo). A dál se šlo opět ve skrze stereotypně za Papiho zadkem (jo to je věc, kterou jsem úplně nezdůraznil, ale náruživý cyklista Papi má proježděné minimálně ve směru na Bělečko asi všechny silnice, cyklotrasy, stezky i pěšiny, každou aspoň 5x, takže celou cestu od Bělečka zhruba s půlkilometrovým předstihem ohlašoval, kudy cesta vede dál... tolik k naší "mapě"). I přes jednu kratinkou zacházkou a jedno zahučením do bláta do půlky lejtka - mého lejtka, jsme trasu ukrajovali mílovými kroky. Cestou se probírala esenciální životní témata, jako historky z dračáku, texty metalových kapel, propadání ve škole, učící se Emco, společné akce a další...

Stále nám ještě zbýval jeden checkpoint, který nebyl zakreslený v mapě a měli jsme pouze SMS nápovědu, že se to nachází do 10 kroků od cedule Vincent (nebo něčeho takového od "V") . Těmito cedulemi je značená nějaká naučná stezka a po cestě není jedna, ale hned několik těchto cedulí. Takže jsme se u každé zběžně zastavili a hledali, až jsme to našli - samozřejmě v souladu s panem Murphym to bylo až u té úplně poslední cedule a avizovaná vzdálenost 10 kroků... no, možná tyranosaurus v plném běhu by to na 10 kroků ještě možná dokázal odkrokovat...). Našli jsme plyšáčka se vzkazem, aby nám nebylo smutno. Hned jsme s Jankem pochopili, že ho má dostat Ňubík Papík, aby se mu nestýskalo (už nevím, zda po Emcu nebo po mamince - možná po obou). To už jsme byli v místě, kde jsem cestu do Holic na obzoru znal dokonce už i já... Celkově byla tato noční procházka ukončena v Holicích kolem 2h ráno.

Co se týče domácího úkolu natočit po cestě motivační video, abychom nalákali na příští výsadek více účastníků, tak to vzalo za své. K tomu přidělený foťáček stěží v noci něco vyfotil, a co se týče natáčení, tak obstojně dokázal v pološmurném přítmí natočit dokonale černou tmu. Tak třeba příště...

Jinak pokud máte někdo obavy, že by se u výsadku mohl ztratit nebo že tohle prostě nemůžete dát, tak pokud to bude příště dělat opět Marťa, tak se bát určitě nemusíte a klidně vyrazte taky! ;-)

Přeceda