Miquik - 6.12.2014

Jdeme pozdě. Čmelák, Manka i já, která mám uvádět přednášky. Nenašli jsme si správné spoje po Praze, takže vystupujeme na Karlově náměstí a utíkáme vstříc právnické fakultě. Cestou potkáváme Marka Orko Váchu. Také běží. Na rozdíl od nás je na tom ale hůř. To on má pod taktovkou úvodní přednášku. 

Nakonec jsme to nějak stihli, ani nevím jak. Z přednášky pana Váchy si ale nic nepamatuji. V hlavě mi běží jen informace o dvou ženách, které mám za chvíli představovat zvědavým skautíkům. Pohledem zdravím známé (od nás Kašťulku a Tasmíka).

Přednášku opouštím asi v jejích dvou třetinách a jdu připravovat tu "svou". Dárek, voda, medailonek, technika funguje. Vše kontroluji asi desetkrát. Nastává minuta M. "Ráda bych vám představila paní magistru Radoslavu Schulzovou..." načeš mě přednášející opraví "Jmenuji se Schmelzová." Nevím, jestli pro mě nebyla přednáška (Site Specific Art) natolik poutavá, či jsem si ji už nedokázala užít, nicméně mi to nějak nedělalo radost.

Další přednášku mám volno. Již podruhé se nechám unášet sněním o skautském cestování. Podaří se mi někdy nadchnout někoho od nás z kmene natolik, abychom vyrazili kamsi do cizích krajin? Odcházím ke konci. Čeká mě další představování. Jsem unavená.

Paní Václava Křesadlová již čeká před posluchárnou. Srdečně se pozdravíme a navzájem si vysvětlíme koncept přednášky. Přicházejí mně známí lidé. Začíná se mnou lomcovat tréma, která se podepisuje na mém nesouvislém hlasu. Magistra Křesadlová je ale velmi milá, a tak brzy zapomínám na rozčilení a plně se vnořuji do víru dění "přednášky" Divadlo skryté pod doslovným děním. téměř vůbec nesedíme. Poskakujeme po místnosti a snažíme se najít rytmus nás všech. Je to skvělé. Na konci se omlouvám za přeřeky a děkuji za skvělý zážitek. 

Závěrečnou přednášku nevnímám. Stále se opíjím pocity štěstí a lehkosti z hodinového bytí s paní Křesadlovou.

Letošní Miquik pro mě končí.

 

Oliva