Barborky - 4.12.2010

 Akce pro všechny světlušky, skautky a roverky!

…Vánoce se blíží a s nimi i vánoční zvyky.

A proto jsme se rozhodly, napodobit svatou Barboru

a 4.prosince se vydat potěšit lidi…

Letošní Barborky se opravdu vydařily. Svátek Barbory vyšel na sobotu 4. prosince a my jsme se jako každý rok vydaly na procházku po městě, abychom obdarovali známé a blízké větvičkami, které jim do Vánoc vykvetou.

V klubovně jsme se chystaly pouze půl hodinky. Bylo nás totiž letos pouze osm, protože Dětský domov, ze kterého k nám chodí pár dětí, byl na výletě v Praze. Marťa Formánková šla půl trasy, ostatní celou tj. já a světlušky, tedy Lucinka, Terezka, druhá Terezka, Monička , Anička a Zuzanka. Celkem jsme chodily 3 hodiny. Prošli jsme Holice od Starých Holic až po Mušku a udělaly radost přibližně 20 rodinám, včetně starších lidí, kteří měli radost největší. Děvčata sama tu radost cítila a na konci prohlásily, že příští rok určitě zase! Zahřívaly se honěním a dováděním ve sněhu, díky čemu nikdo netrpěl zimou. Melodii jsme zvládly tu správnou, ne na písničku My tři králové. Snad se tedy již zakoření ta správná písnička a obnovená tradice.

Také se stalo, že nás zahlédl bratr pana Pešky a druhý den mi volal, že píše knížku o zvycích v Pardubickém kraji a rád by se o tradici Barborek zmínil a dozvěděl. Díky tomu jsme si Barborky s focením i nahráním pro Pardubický rozhlas zopakovaly trošku v jiném složení a zkráceně ještě v pondělí.

Diana

Barborkovská píseň

My jsme vám přišly blahopřát, aby vás každý měl moc rád.

Ať naše píseň krásně zní a zraje ten čas adventní.

Vezměte od nás větvičku, a usmějte se trošičku.

A jestli se čas nesplete, na Vánoce vám rozkvete.

Dnes nejsme malé cácorky, ale jsme české barborky.

Za co by svět bez zvyků stál a my zas jdeme o dům dál.

Něco o Barborkách:

Svatá Barbora měla svátek 4.prosince a v jeho předvečer chodívaly po vesnicích ženy a dívky oblečené do dlouhých bílých šatů, někdy s pomoučeným obličejem, jindy s vlasy rozpuštěnými tak, aby zahalovaly tvář. Na hlavě nosívaly zelený věneček, v jedné ruce metlu a v druhé košíček s cukrovím, ořechy a ovocem. Barborka chodila buď jedna, nebo dvě i tři, ale byla místa, kde jich chodilo pohromadě až třicet. V některých oblastech je doprovázel anděl, který jim košík nesl a příchod ohlašoval cinkáním zvonečku. Děti věřily, že Barborky sestupují z nebe po žebřících, které jim spouští svatý Petr. Zlobivým dětem pohrozily jenom metlou, ty hodné, když se pomodlily, obdarovaly. K nadělujícím se při obchůzce vesnicí přidával někdy i čert, koza a jiné maškary. Do naší doby se už z obřadů a her, které se tento večer hrávaly, nedochovalo nic, pouze radost z toho, když nám ve váze v teplé místnosti vykvete do Štědrého dne třešňová nebo višňová větvička - tzv. barborka, symbol probuzené přírody. My v Holicích jsme ale tuto tradici přibližně od roku 1995 obnovily a proto u nás můžete Barborky potkat i dnes :)