RaR - víkendovka, 20.-22.2.2015, Blažkovec
Zápisek ze zimní výpravy R&R Ortel 2/2015
- Jelikož jsem obdržel už asi 10. upomínku na vytvoření zápisku z této výpravy a jelikož tento úkol figuruje v seznamu střediskových úkolů jako praotec kostlivec a jelikož za pár dní uplyne už rok a den od té výpravy a jelikož hrozí, že pokud to budu ještě chvíli odkládat, tak zapomenu i to málo, co si pamatuju, a především jelikož jsem byl neskutečně línej zadat úkol o sepsání zápisku z této výpravy nějakému jejímu účastníku namísto mě, tak to jdu psát...
- Dobrá zpráva je pro mě i odpůrce mých dlouhých zápisků je, že si nic moc z té výpravy už nepamatuju, takže opravdu jen pár bodů na stránečku...
- Výprava určitě začala v pátek a jakožto hlavní organizátor jsem tam z Prahy dorazil jako poslední ve chvíli, kdy horní Blažkovec byl sice narvaný roverama, co koukali na nějaký film (Jedna ruka netlaská) a vypadalo to jako vážně dobrý začátek akce, do doby, než film skončil a 2/3 lidí se zvedli a odjeli... většinou s dodatkem, že tím pro ně výprava končí a v sobotu už nepřijdou...
- Pak si pamatuju, jak prodlužovačka k daťáku byla tak prapodivně natažená kolem kamen a přes kamna, což asi nevadilo do doby, než někoho napadlo v těch kamnech zatopit... A ten kabel mu zjevně nepřekážel, protože ho tam klidně nechal dál ležet (pozorný rodič jistě zbystřil a táže se, zda i tací jedinci mohou mít na starosti jeho milovné dítě ve skautu - ano, mohou a patrně mají (btw. Mafiáne, kolik si tipuješ vedoucích, kteří by tam ten kabel nechali?). Tuto drobnou vsuvku zakončíme předvídatelným happyendem, že vševidoucí oko Přecedovo včas zasáhlo a všechny zachránilo od jisté pohromy, že by nedokoukali ten film... (ale jako byl solidně rozpálenej, se divím, že z něj nezačal odkapávat ten plast).
- Sobotní rozcvičky byla každopádně originální a vyzývavá. Blažkovec lehce zamrzl, takže jsme se šli jako zcela neotužilí otužit. Svým vzorným příkladem alá tuleň ve slipech a dlouhým přemlouvání jsem docílil toho, že jsme do toho šli 2 lidi! (z toho já byl ten jeden). Ledová krusta byla tenká, takže krásně chrupkala pod nohama a propadala se pod námi - stačilo na ni hupsnou pupkem, prolomila se, znovu se hupslo, zase se prolomila a jako ledoborec jste to projeli... Překvapili mě 2 věci: a) Ta voda nebyla ledová, nebo jak jsem vyhodnotil později, byla tak ledová, až kožní nervíčky zchroměly a nic necítily... Ale kolikrát v létě na táboře vlézt a umýt se v potoce byl mnohem větší mor - tohle bylo vážně v pohodě! b) Dělat ledoborce ve slipech a na boso není dobrý nápad - nevím, proč to není napsaný v žádný skautský příručce, ale člověk by fakt nevěřil, jak ten led na hraně lomu krááásně rozřezává kůži... A jak jest uvedeno ad a), vaše šokovaný nervíčky to jaksi zapomínají hlásit, takže nic necítíte, což je a není super. Asi po minutě hopsání mezi krami vylezete na břeh, honem docupitáte do chaty nabosko, a pak: "Co je to tedy za červený čmouhy na podleze?! E? To jsou krvavý stopy? Eee? To jako moje krvavý stopy?! EEE?! Ježíííš - já mám rozřízlý palec... a taky nárt... a spodek klenby... a loket mi taky krvácí... a... a kurva moje břicho! Já mám úplně rozřízlý břicho!!". Ok, nebudu tvrdit, že jsem přežil mlýnek na maso a střeva si držel v ruce, bylo to celkem povrchový, ale na řadě míst. Jakožto poloviční člen Drsné roty, a tudíž napůl drsňák jsem samozřejmě nepoužil žádnou desinfekce, takže se mi do rány na břiše dostalo nějaký svinstvo... Jak bych to popsat - sice to nebyl zánět ani hnis ani nic zdánlivě hodno lékařské pozornosti, ale pořád se na tom dělaly strupy a svědilo to a pořád jsme si to musel drbat, čímž to pak začalo mokvat (a tím myslím hodně moc mokvat, bez náplastí to vždy spolehlivě skrz na skrz prosáklo čímkoli - vlastně i těmi náplastmi...) a ne a ne se to nikdy dohojit. Úspěšně jsem si to rozdrbal do plochy zhruba celé dlaně (což možná nezní tak velice, ale představte si strup velikosti dlaně... mojí dlaně - takže hodně velký strup), to jsem vytapetoval náplastmi, nechal to zestrupovatět, pak to začalo zase svědit, zase jsem to začal drbat a šlo to nanovo... Tohle jsem měl ještě na táboře a definitivně jsem se toho mohl zbavit zhruba někdy v září... takže to bylo supr 7 měsíců, během kterých jsem spotřeboval více náplastí, než předtím za celý život. Tolik k aktivitě ledoborec. Jo a ještě jedna věc - nevím jestli to bylo z toho brodění mezi krami, každopádně jsem měl na stehnech modřiny jako nikdy předtím. Ponaučení - příště musíme ledoborcovat v oblečení a botech ;-)
- Špatná zpráva pro odpůrce mých dlouhých zápisů - nějako se rozvzpomínávám. Ještě horší zpráva pro Kiki - rozhodně to nestíhám dopsat a poslat... Teď už to na chvíli pouštím zase k ledu ;-)
----------------
Pokračováno po pár týdnech po dalších urgencích od Kiki:
- Na této výpravě jsem také zrealizoval dlouho dobu v šuplíku připravenou aktivitu, a sice soutěž v pojídání čokolády. Je to jednoduché - koupíte Albert mléčnou čokoládu za 9,90 Kč a koupíte jí hodně (cca 25 tabulek; ještě klika, že jsme to stihli udělat před rokem, dnes už stojí 14,90 Kč, ale na druhou stran už zrušili omezení "max. 10ks /osoba", takže se vám už nemůže stát, že si naplníte košík čokoládkami, a pak vás s tím u kasy vrátí zpět jak nějakýho Vietnamce..., jinými slovy už není třeba se na truc 2x znovu otáčet na nákup dalších 10 čokolád...). Pak vezmete mísu, vše rozlámete na kostičky, všichni se sednou ke stolu a postupně jeden po druhém jíte kola za kolem po kostičce čokolády a dáváte sbohem FIT ideám. Kdo už nemůže - prohrává (většinou odpadnou jako první diabetici - pro ně ta aktivita není úplně vhodná), největší přeživší žrout vyhrává. Ivča prosadila úpravu, že se koupil ještě Eidam 30%, nakrájel se na kostičky a každé liché kolo se jedla čokoláda a každé sudé kolo Eidam... Víckrát už ne - buď jenom sýr, nebo jenom čokoláda. Výsledková listina: Marťa, která o sobě s oblibou prohlašuje, jak před ní není žádná čokoláda v bezpečí, výrazně zklamala všechny bookmakery, protože dala sotva pár kol... (prý kvůli postavě - pche! - jako kdyby jí to snad mělo zachránit), Ivča se snad ani nezúčastnila, možná symbolicky na 2 kola. Zmlsaný Shrek vydržel dlouho, ale prohlašoval, že ta Albert čokoláda je nepozřetelná a už jí fakt nemůže, ale kdyby bývala byla lepší, určitě by pokračoval (= výýýmluvy, ti tam příště nalámu ten polskej ztuženej rostlináč a ještě budeš tu Albert čokoláda uctívat (ale jinak tento kronikový článek není opravdu sponzorován Ahold - Albert)). Mafián odpadl nedlouho poté - vysvětloval to tím, že večer jde s někým na rande na večeři a musel se trochu krotit - takže spořádal asi jen 2,5-3 tabulky čokolády a špalek sýra. Kdo by si vsázel na mě (včetně mě osobně), ten by byl dost zklamaný (včetně mě osobně... přeci jen tolik let pravidelného tréninku...) - třetí místo hold... jako kdybych chtěl, tak bych asi dokázal ještě přitlačit na pilu, ale když ten Janek a Béča vypadali pořád tak v pohodě a hladově... Blafovali - HAJZLÍCI! Béče první, Janek druhý. Vlastně Béča neblafoval.. ten prasosaurus po té, co už vyhrál, ještě sám dojedl tu misku se zbytkem čokolády... Rozhodně po této aktivitě není třeba zařazovat svačinku a pár dní potom ještě budete mít sladký život, kdy čaj rozhodně sladit nebudete...
- Už se mi fakt nechce nic dál psát... ale tak třeba zítra nebo někdy tu stránku dopíšu...
---------
Krátký návrat k tomuto zápisku, který rozhodně nebyl "zítra":
- Jelikož byl deadline na odevzdání všech účtenek pro uzavření účetnictví 2015 střediska, musel jsem udělat vyúčtování této výpravy. Můj úhybný manévr, že jsem to přeci už musel dávno určitě odevzdat, se vůbec nesetkal s kvitancí, ale naopak s ujištěním, že jsme určitě nikdy nic neodevzdal... Takže jste v situaci, že už ani nevíte, kdo byl na výpravě, kolik se vybíralo, kolik vám kdo zaplatil, co se kupovalo a kde jsou od toho ty účtenky a jako dělejte si teď rekonstrukci pokladní knihy rok zpětně - byla to jedná velká alchymie složená z neurčitých vzpomínek, nazdařbůch vybraných čísel, pár vyštrachaných dokladů a okořeněná principy "kreativního účetnictví", jejímž výsledkem je, že nám to papírově všechno sedí do puntíčku, posledního halířku... A víc bych se k tomu nevyjadřoval (stejně to ví už jen bůh, jak to tehdy doopravdy bylo...).
---------
Kiki už přešla na vyšší level - začíná mi psát každý den na FB a chce výsledky (bohužel zápisek z této výpravy není jedinou věcí, kterou po mně skauting žádá, ba co hůř, to je tou nejmenší věcí...). Zápisek píšu už cca 4. měsíc, ale teď už to čestný skautský dopíšu! (jen co si přečtu, co jsem vlastně předtím napsal, páč jsem tu už zapomněl...)
- Hmm... skoro bych vsadil boty, že jsem před měsícem připsal odstavec o Ivčině disciplíně s balónky a ono to tu nikde není? :-( Nééé - hold když jsem idiot, co neumí dát Uložit, tak to musím zplodit znovu... Ivča měla nějakou zajímavou hru, které jsem se neúčastnil. Spočívalo to v tom, že se vzal nafukovací balónek, který se měl naplnit vodou obarvenou vodavkami (to zní jak úkol pro školáčky, ale zkoušeli jste někdy do toho balónku nacpat tu barvu nebo vodu s barvou? Rozhodně to nezkoušejte doma - výsledkem bylo totálně zasviněný umyvadlo a celá místnost hajzlíku, zasviněnej stůl, teď to samozřejmě několika ňoumům různě spadlo či prasklo, takže barvou nahozená tehdy nedáno vymalovaná stěna u dveří, zasviněná podlaha, všichni zasviněný ruce až po ramena, zasviněný oblečení, prostě čirá hygienická senzace...). Pak se to doneslo ven před kůlničku, na kterou se dal karton a ten pytlík se měl jako barevná bomba mrsknout na karton - na základě uměleckého zhodnocení vzniklé skvrny se pak měla vybrat další barva, lokalizovat si místo dalšího chtěného zásahu kartonu, propočítat úhel a sílu švihu a poslat tam další bombičku. Zjednodušeně pro školáčky - tady máte bílej papír, tedy máte několik barevných bomb a odsud se to hází - a hází se to jen na ten papír a ne po lidech (a vedoucí jsou taky lidi)! A to je vlastně všechno. Mělo tím myslím vzniknout umělecké dílo či tak něco... (nejsme si jistý, jestli to nemělo ještě nějakou spirituální vložku jako věštění ze skvrny ála věštění cikánky z lógru nebo z vánočního olova...). Aktivitka to měla být ryze oddechová na 15-20minutek, takže jenom plnění těch balónků zabralo 30 minut, odházelo se to za 5 minut, a pak se do zbytku hodiny uklízel ten barevný svinčík na chatě. Zakončil bych to jednou citací: "Ivčo, já ti hele nevím, ale myslíš, že jo vhodný ty kartony opírat o tu kůlničku? Si myslím, že pak bude docela barevná... - Ne v pohodě, to se smyje :-)" Je pravda, že po ročnímu vystavení povětrnostním podmínkám ty barvy na té kůlně vidět už moc nejsou, takže ještě tak 2-3 roky, což zhruba odpovídá zbývající životnosti té kůlničky, a třeba zmizí úplně...
- Hrál se DIXIT - kdo to zná, tak ví, že to stejně nejde bez těch obrázků pochopitelně popsat, proto bych to zhodnotil pochopitelnými slovy: Bylo to fajne ;-)
- Konečně hlavním bodem programu byla divadelní scénka na téma rodinného (generačního) setkání o vánočních svátcích ve stylu satirické parodie. Vlastně ona to byla jen zdánlivě satirická parodie, poněvadž ta scénka odrážela skutečný kolorit rodinných setkání... Toto se natáčelo na video s vidinou, že se to někdy sestříhá a bude se to třeba promítat na vánoční besídce. Video stále sestříhané není, a to z několika důvodů. Zaprvé, jestliže zápisek do kroniky píšu 4 měsíce, tak sestříhání videa mi bude trvat roky. Zadruhé, pracuji chronologicky - ještě před videem je třeba doprobrat, upravit a zveřejnit fotky z tábora Valdov 2014, což si myslím, že už by v roce 2016 mohlo dozrát. Za třetí, výsledek našeho divadelního snažení byl podle mě dost... příšerný (jako opravdu hrozný, ne jako hustokrutopřísný). Doteď jsem neměl ani odvahu se na to byť jedinkrát podívat a s trochou štěstí a k radosti aktérů to už možná ani nikdy nenajdu uložený na disku... Dost se na tom podepsalo, že jsme byly v časovém presu a vše se jelo na první dobrou bez většího scénáře, takže vlastně po linii momentální improvizace... Nicméně je z toho několik fotek, které jsou kupodivu už nějakou dobu na rajčeti, kde můžete obdivovat Janka v roli náctileté puberťačky ve vypasovaných legínkách a v těsném TOPu s parukou nebo Marťu v roli babičky s šátkem a krajkovými punčocháčky. Pro mě jako pro kameramana to byl ale docela dobrý zážitek :-) a ostatní si to snad taky trochu užili nebo si aspoň nestěžovali (i když pravda, Janek měl nějaký řeči...).
- Závěrem se grilovalo, co si kdo přinesl... což převedeno na ekonomickou situaci skautů znamená: zelenina a buřty z Albertu v akci :-)
- Všem díky za účast, příště by to mohl organizovat někdo jiný ;-) (minimálně bude psát někdo jiný ten zápisek z akce...)
Přeceda